Émile Loubet
Émile Loubet | |
---|---|
8. prezident Francie | |
Ve funkci: 18. února 1899 – 18. února 1906 | |
Předchůdce | Félix Faure |
Nástupce | Armand Fallières |
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická republikánská aliance |
Narození | 31. prosince 1838 Marsanne |
Úmrtí | 20. prosince 1929 (ve věku 90 let) Montélimar |
Místo pohřbení | Montélimar |
Choť | Marie-Louise Loubet |
Alma mater | Pařížská právní fakulta |
Profese | politik a advokát |
Ocenění | rytíř Řádu slona (1900) Řád Norského lva (1904) Řád Mahá Čakrí rytíř Řádu zlatého rouna Dobročinný řád afrického osvobození … více na Wikidatech |
Commons | Émile Loubet |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Émile Loubet (30. prosince 1838 Marsanne, Drôme – 20. prosince 1929 Montélimar, Drôme) byl francouzský politik, v roce 1892 několik měsíců předseda vlády a v letech 1899 až 1906 francouzský prezident.
Život a politická kariéra
Narodil se v roce 1838. V roce 1863 získal doktorát z práv. Po pádu druhého císařství a nastolení třetí republiky v roce 1870 se stal vytrvalým podporovatelem Léona Gambetty a současně starostou Montélimaru. V roce 1876 byl za Montélimar zvolen do poslanecké sněmovny, o rok později byl jako poslanec zvolen znovu, ačkoli v tom samém roce přestal být kvůli sporům s vládou starostou města.
V roce 1885 vstoupil do Senátu. V letech 1887–1888 byl ministrem ve vládě Pierra Tirarda. V roce 1892 jej prezident a současně jeho osobní přítel Sadi Carnot požádal o sestavení nové vlády – tento kabinet však padl už po několika měsících v důsledku tzv. Panamské aféry. Sám Loubet se nicméně stal ministrem vnitra v nové vládě Alexandra Ribota.
Loubetova reputace coby státníka a silného a srozumitelného řečníka postupně rostla, díky čemuž se v roce 1896 stal předsedou Senátu a v roce 1899 dokonce francouzským prezidentem – získal 483 hlasů, zatímco bývalý předseda vlády Jules Méline, jeho jediný vážný soupeř, získal pouhých 279 hlasů. Loubet tak v úřadu nahradil Félixe Faureho.
Počátek jeho prezidentství ovlivňovaly dozvuky Dreyfusovy aféry. Dreyfusovi byl v roce 1899 po obnoveném procesu v Rennes uložen nový dlouholetý trest vězení; Loubet však trest na návrh ministra války markýza de Gallifet Dreyfusovi prominul. Dalším politickým tématem třetí republiky se stala odluka církve od státu; již v dubnu 1905 byl odvolán francouzský velvyslanec ve Vatikánu a v červenci téhož roku rozluku odhlasovala poslanecká sněmovna.
Loubet zemřel v roce 1929 ve věku 90 let v Montélimaru.
Vyznamenání
- velkokříž Řádu etiopské hvězdy – Etiopské císařství, 1899[1]
- velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1899[1]
- Řád chryzantémy – Japonsko, 1899[1]
- rytíř Řádu černé orlice – Prusko, 1899[1]
- rytíř Řádu svatého Ondřeje – Ruské impérium, 1899[1]
- rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského – Ruské impérium, 1899[1]
- Řád svaté Anny I. třídy – Ruské impérium, 1899[1]
- Řád svatého Stanislava I. třídy – Ruské impérium, 1899[1]
- Řád bílého orla I. třídy – Srbsko, 1899[1]
- rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 17. dubna 1899[1]
- velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 1900
- rytíř Řádu slona – Dánsko, 1. listopadu 1900[2]
- rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 1901[3]
- velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 1902[4]
- rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 1902[4]
- velkokříž s diamanty Řádu svatého Alexandra – Bulharsko, 1902[5]
- rytíř Řádu zlatého rouna – Španělsko, 22. června 1902[6]
- velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, říjen 1902[7]
- rytíř Řádu Mahá Čakrí – Siam, 29. srpna 1902[8]
- rytíř Řádu Norského lva – Švédsko-norská unie, 1. prosince 1904[9]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Loubet na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j Almanach national : annuaire officiel de la République française pour ... présenté au Président de la République. Gallica [online]. 1900 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (FR)
- ↑ PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Frederiksberg: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2, ISBN 87-7674-434-5. OCLC 690753864 S. 456. (dánsky)
- ↑ FRANCE AffD ITALY.. Advertiser (Adelaide, SA : 1889 - 1931). 12 IV 1901, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-10].
- ↑ a b Almanach national. Annuaire officiel de la République française. Berger-Levrault, 1903. s. 660, 663, 676.
- ↑ "Court Circular". The Times (36811). Londýn. 4. července 1902. s. 3.
- ↑ "Latest intelligence - France". The Times (36801). Londýn. 23. června 1902. s. 5.
- ↑ "Court Circular". The Times (36913). Londýn. 31. října 1902. s. 8.
- ↑ Royal Thai Government Gazette. 16. října 1902 Dostupné online Archivováno 8. 5. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ The Order of the Norwegian Lion. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Loubet na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Prezidenti Francie | ||
---|---|---|
Druhá republika | Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852) | |
Třetí republika | Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940) | |
Čtvrtá republika | Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959) | |
Pátá republika | Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017) |