Hans Glas

Hans Glas
Logo
Základní údaje
Právní forma	GmbH
Datum založení	1883
Datum zániku	1966
Adresa sídla	Pilsting, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	automobilový průmysl
Produkty	automobil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Glas GmbH byla německá továrna sídlící v bavorském Dingolfingu. Původně vyráběla zemědělské stroje, pokles zájmu ji však skrz motocyklové skútry proměnil na malého výrobce automobilů. Pro finanční obtíže ji roku 1966 odkoupilo BMW.

Mechanik Andreas Glas, syn Mauruse Glase, který založil v roce 1860 první továrnu na zemědělské stroje v Bavorsku, si na ně v roce 1883 otevřel opravárenskou dílnu. V roce 1905 zahájil výrobu secích strojů a podnik méně závislý na ročním období úspěšně rostl – postupně se stal největším výrobcem secích strojů v Evropě. Za druhé světové války vyráběl i výzbroj. Ztráta převážně zemědělského východu způsobila úpadek německého trhu s taženou agrotechnikou a továrna převzatá Andreasem Glasem mladším potřebovala rozšířit výrobní program.

Před první světovou válkou Andreas Glas mladší působil v kanadské Massey-Harris Company. Po vypuknutí války odešel do USA a pracoval v továrnách Ford, Indian a Harley-Davidson. Po návratu do Německa v roce 1924 organizoval výrobu podle amerického vzoru v otcově společnosti.

V roce 1949 si povšiml na zemědělském veletrhu v italské Veroně hojného využívání značně velkého množství pohodlných elegantních skútrů Vespa. Se zrušením některých zákazů výroby okupačními úřady očekával zájem po obdobném levném jednostopém dopravním motorovém prostředku s o něco lepší ochranou před povětrností nebo nečistotami na silnici než motorová kola či mopedy také v Západním Německu. Též mělo vážně poškozený vozový park, mnoho vozidel zničených nebo rozbitých a ostatní velmi opotřebované vlivem náhražkových válečných paliv. Vzmáhající se ekonomika však umožňovala řadovým Němcům už alespoň záměnu jízdních kol. Jednostopá motorová vozidla zdvihového objemu do 200 cm³ byla osvobozena od daně, poplatků, registrace a směla se řídit bez řidičského oprávnění. Dosahovala maximální rychlosti asi 80 km/h.

Na jaře 1951 začala továrna Glas vyrábět skútr se 123 cm³ dvoutaktním jednoválcovým motorem ILO-Motorenwerke výkonu 5 k pojmenovaném Goggo dle přezdívky Goggi nejmladšího Glasova vnuka. Ač dalece vzdálen půvabu Vespy, brzké uvedení na trh a pevná robustní konstrukce z něj udělaly nejprodávanější skútr SRN. Od roku 1952 byl nabízen také s motory 148 cm³ o 6,7 k a 197 cm³ o 9,5 k nebo s postranním vozíkem. Od roku 1953 i jako nákladní tříkolový vůz s rozličnými nástavbami.

Od roku 1954 zájem o motocykly v Německu velmi rychle klesl. Vzmáhající se SRN přestala mít zájem o jednoduché skútry. Masy Němců nahrazovaly jednostopá vozidla vystavená dešti motorovými vozítky se střechou nad hlavou, jejichž prodej rostl. Glas už jen coby třetí největší německý výrobce skútrů ukončil jejich výrobu v roce 1957. Poskytly mu však dostatečně pevný hospodářský základ pro stavbu minivozů chránících mnohem lépe nové oblečení stále více si vydělávajících Němců před deštěm nebo sněhem než chystaný zdvojený skútr se stahovací plátěnou střechou.^[1]

Od března 1955 začal Glas dodávat minivůz Goggomobil T 250 vyvíjený od roku 1952. Vzbudil značnou pozornost při svém představení na motocyklové výstavě v říjnu 1954. S pontonovou karoserií se podobal běžnému modernímu autu a převyšoval v mnohém konkurenci Fuldamobil, kabinových skútrů Messerschmitt, Isetta nebo pozdější BMW Isetta, Heinkel ap. Byl mnohem užitečnější, pohodlně uvezl dva dospělé a dvě děti – přestože měl podobnou velikost.^[2] Výchozí prototyp spoléhal na dopředu odklopnou čelní stěnu.^[3] S nezávisle zavěšenými koly, které byly v rozích karoserie, projevoval Goggomobil velmi dobré jízdní vlastnosti. Neměl však také žádný deformační prostor.

S konstrukčně motocyklovým dvoudobým 245 cm³ vzduchem chlazeným 13,6 k dvouválcovým motorem vlastní výroby se mohl řídit s průkazem na malý motocykl.^[4][5] Motor poháněl zadní kola a uložen byl vzadu napříč.^[6] Prodejní cena pod 3 000 DM budila velký zájem, obdobně stál cestovní motocykl s postranním vozíkem, ochrannými přilbami a koženým oblečením chránícím jezdce – který byl méně komfortní.^[7] Standardní VW Brouk se prodával za 3 790 DM, dvoumístná BMW 250 Isetta za 2 580 DM. Pro kupce Goggomobilů byly podstatné i znatelně nižší provozní výdaje, tj. náklady na pohonné hmoty, pneumatiky, údržbu, opravy, daně a pojištění vozu – stály totiž jen trochu míň než zachovalé ojeté vozy Volkswagen, DKW, Opel nebo Ford, často dokonce víc.

V únoru 1957 začal Glas vyrábět Goggomobil T 300 a Goggomobil T 400 se 293/392 cm³ motory se zvětšeným vrtáním a 15/18,5 k. I praktický dvoumístný pick-up Goggomobil FM a elegantní kupé Goggomobil TS s falešnou maskou chladiče pro milé lépe postavených, přezdívané "malé Ferrari". Na žádost Deutsche Post na základě Goggomobilu vyvinul a vyráběl jednomístnou minidodávku Goggomobil TL Transporter s užitečným zatížením 250 kg, kterou dále nabízel coby dvoumístnou skříňovou dodávečku nebo odvozený valníček pro "náklad velký na přepravu osobním autem, ale malý pro nákladní". S přibližně 43 000 Goggomobily vyrobil Glas roku 1957 nejvíce vozů ve své historii. Malého výrobce si všimli bavorští politici a chtěli, aby převzal nepříliš úspěšné DKW a BMW. Glas měl ale jen omezené finanční zdroje, většinu ihned neustále směroval do výroby a vývoje dalších vozů – k převzetí nedošlo.

Prodej Goggomobilu pokračoval i po odprodeji Glasu BMW až do konce roku 1969. Úlevy na maloobjemové vozy si pořád získávaly část válkou nejvíce zasažených. S přibližně 280 000 vyrobenými je Goggomobil nejprodávanější a nejdéle vyráběný západoněmecký minivůz. Dalo se v něm i přespat.^[8] Ovšem neměl ani zavazadlový prostor. U počátečních vozů se jeho přítomnost nesnažil připodobnit ani přední prolis.^[9] S rostoucí prosperitou jeho obliba a prodej rychle klesaly. Trh už nabízel dostatek velkosériových malých vozů za cenu minivozů. V roce 1959 nastal strmý propad – výroba Goggomobilu spadla s přibližně 22 500 na polovinu. Rodinný podnik Glasů musel rozšířit nabídku o větší vozy. Moderní karoserie Goggomobilu testovaná na prototypu Glas M-61, která poskytovala více vnitřního prostoru i malý zavazadlový prostor vepředu, se do sériové výroby nedostala, původní získala výjimku na uchycení dveří vzadu.

V srpnu 1958 začal Glas vyrábět pořádný malý vůz s dostatkem prostoru pro čtyři dospělé^[10] a rozměrným zavazadlovým prostorem větším než u VW Brouk. Díky rezervnímu kolu nad motorem byl jeho objem na střední třídu. Pořádný ale neznamenalo pořádně postavený. Neodzkoušený prototyp odhalený v září 1957 sice velmi silně ohromil. Měl označení Goggomobil 600 ccm 4takt boxer^[11] a připomínal luxusní Buick Century 1956. Vpředu uložený čtyřtaktní 579 cm³ vzduchem chlazený dvouválcový boxer slibovaného výkonu 25 k, navržený bývalým konstruktérem motocyklů BMW, poháněl přední kola. Daleko a vysoko nad přední nápravou umístěný motor způsoboval v relativně lehkém voze ovlivňovaném příliš obsazeností však značnou nedotáčivost a problémy s trakcí v zimě – v hornatém Bavorsku závážný problém. Prostý uspěchaný přechod na pohon zadních kol oddálil výrobu, zvýšil hmotnost vozu a působil deformace jeho samonosné karoserie na špatných silnicích i vypadávání módního panoramatického čelního skla méně omezujícího výhled vpřed. Stejně tak přehřívání motorů s běžnějšími toliko 19 k. Technické potíže způsobily Glasu obrovské náklady na záruční opravy a zhoršily pověst značky. I rezervní kolo nad motorem provozování vozu ztěžovalo.^[12]

Navzdory slibnému začátku prodeje s názvem Glas T600^[13], aby nebyl přirovnáván k páchnoucím rachotivým minivozítkům Goggomobil, nesplnil pro malou spolehlivost plánovaná očekávání. Přitom se začal vyráběl i se silnějším 29,5 k 682 cm³ motorem. V listopadu 1959 byl faceliftován a s vyztuženou karoserií představen pod názvem Glas Isar T600 a Glas Isar T700 podle bavorské řeky Isar. Současně s provedením kombi obrovitého nákladového prostoru. Lákal na ně odhalený prototyp kupé Glas Isar 35S s upravenou a zvláště vpředu přepracovanou karoserií Goggomobil TS na podvozku Isar T700 s motorem zvýšeného výkonu na 34 k.^[14] Kupé připomínající Ferrari Superamerica 1956 se ale kvůli problémům s motorem a malý zájem sériově nevyrábělo. Na frankofonních trzích se vozy Isar prodávaly se jménem Isard pro hanlivě znějící původní název. Isard poukazoval na hbitého pyrenejského kamzíka. Vozy Isar se technicky dostaly na potřebnou úroveň, ovšem příliš pozdě. Snížení cen Volkswagenů ani nové konkurenci NSU Prinz se mnohem menší výrobce Glas nedovedl vyrovnat. Stále náročnější zákazníci navíc pohlíželi po vozech, které byly o půl třídy výš: Ford 12M, Opel Kadett, DKW Junior, NSU 1000 nebo sportovnější BMW 700 a byly jen o málo dražší. Glas při stoupající prosperitě SRN posílil vývojový tým a zaměřil se na větší vozy. Výroba typu Isar byla zastavena v červnu 1965.

V květnu 1962 se na prodlouženém podvozku Glas Isar začalo vyrábět 2+2místné kupé Glas 1004 s čtyřválcovým 42 k vodou chlazeným 992 cm³ konstrukčně moderním motorem s pěti ložisky klikové hřídele a rozvodem OHC, který byl poprvé u sériového vozu poháněn ozubeným řemenem.^[15]

Závodní verze dosáhla mnoha vítězství včetně porážek Porsche 356.

Od ledna 1963 posílilo nabídku 2+2místné kupé Glas 1204 se zvětšeným vrtáním pístu s 1189 cm³ a 53 k. Vznikalo také jako kabriolet a prostornější tudor označený Glas 1204 Limousine. V roce 1965 nahradil Glas 1204 Glas 1304 s motorem se zvětšeným zdvihem pístu s 1290 cm³ a 60 k spolu s uvedením tudoru Glas 1004 s 992 cm³ motorem.

Malá produkce však nepokryla vysoké náklady na vývoj, přestože se čtyřválcové vozy Glas od září 1966 nabízely také s praktickou třídveřovou karoserií hatchback zvanou Kombilimousine. Tehdy se nejednalo o zavedený typ karoserie a model neměl velký úspěch. Když ale Glas v prosinci 1967 ukončil výrobu všech ostatních modelů, CL zůstaly ve výrobě až do dubna 1968, nyní pod značkou BMW.

Rostoucí konkurence masových výrobců s automatizovanou výrobou postupně přiměla Glas k orientaci na kategorie vozů vyšší třídy s více převládající ruční prací.

V březnu 1964 se začaly vyrábět kupé a kabriolety Glas 1300 GT s karoserií, kterou navrhl italský designér Pietro Frua původně pro kupé Hansa 1100. 1290 cm³ motor poskytoval 75 k, v roce 1965 se začal do kupé montovat také 1 682 cm³ čtyřválcový motor vozu střední třídy Glas 1700 s výkonem zvýšeným na 100 k. Po převzetí bylo kupé od září 1967 vybaveno technikou BMW a vyráběno do roku 1968 s označením BMW 1600 GT.

Na podzim 1963 představil Glas čtyřdveřový pětimístný sedan střední třídy Glas 1500. Nejprve připravený motor vozu Glas 1304 se zvětšeným zdvihem, 1492 cm³ a 70 k musel být pro zlepšení dynamiky převrtán na 1682 cm³ a 80 k. V roce 1964 se začal vyrábět jako sportovní sedan Glas 1700. Karoserii opět navrhl Pietro Frua. Vyšel z návrhu Hansa 1300, který se pro bankrot společnosti Borgward nevyráběl. Malý počet vyrobených Glasů 1700 omezil nedostatek investičních prostředků. Hned s převzetím zastavilo BMW výrobu tohoto vozu konkurujících jeho vyšší střední třídě.

V únoru 1966 začal Glas vyrábět luxusní GT kupé Glas 2600 V8 se 150 k osmiválcovým 2580 cm³ motorem. Na vývoj původně zvažovaných šestiválcových motorů nebyly prostředky a použitá jednotka do V vznikla spojením čtyřválců Glas. Elegantní vůz, který opět navrhl Pietro Frua, získal pro podobnost tehdejším Maserati stejného designéra přezdívku „Glaserati“.^[16] Glas neměl prostředky na zhotovení vlastních dílů a použil díly jiných vozů cizích značek na německém trhu. Ač byly poměrně dobře přijaty, vyrobila se jen malá série Glasů V8, která opět nepokryla vysoké náklady na vývoj. Spolu s předchozími dovedly Glase k velkým finančním problémům – stále klesala výroba i přes zavádění nových typů. Banky odmítly velice roztříštěný program středně velké továrny financovat. Obrátil se na bavorskou vládu, která mj. poskytla bankovní záruky DKW na továrnu v Ingolstadtu. Glasu ale doporučila odprodej BMW, které přestávala dostačovat továrna v Mnichově. Už pod vedením BMW vznikal Glas 3000 V8 s 2982 cm³ osmiválcovým 160 k motorem se zvětšeným vrtáním, hotový už před odprodejem.

Koncem roku 1966 prodal Glas továrnu BMW. Některé modely Glas byly ve výrobě ještě několik let, například 1700 GT Coupé, ale s názvem BMW 1600 Coupé. Na výrobní lince modelu Glas 1700 vyráběl v letech 1968-1973 jihoafrický dovozce BMW vozy BMW 1800 SA a BMW 2000 SA s technikou BMW. Inovované přepychové kupé V8 se s názvem BMW-Glas 3000 V8 vyrábělo do roku 1968.^[17] Poslední vyrobený Glas byl ovšem malý Goggomobil v červnu 1969. Bavorsko poté dalo potřebné bankovní záruky na investice a modernizaci továrny Glas, která prošla rekonstrukcí a vyráběla pro BMW. Roku 1973 postavilo BMW v Dingolfingu svůj největší závod.

Goggomobil se licenčně vyráběl ve Španělsku a Argentině. Také v australské společnosti Buckle Motors, která na podvozku Goggomobil T v letech 1959–1961 postavila i přibližně 700 roadsterů Dart s laminátovou karoserií vzdáleně podobných Jaguaru E-Type.

V Argentině se licenčně vyráběl i Glas Isard a Glas 1204.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Glas na Wikimedia Commons