Zbyněk Hejda
Zbyněk Hejda | |
---|---|
Zbyněk Hejda (2009) | |
Narození | 2. února 1930 Hradec Králové Československo Československo |
Úmrtí | 16. listopadu 2013 (ve věku 83 let) Praha Česko Česko |
Místo pohřbení | evangelický hřbitov v Horních Dubenkách |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | jazykovědec, básník, překladatel, historik a spisovatel |
Ocenění | Cena Jaroslava Seiferta (1996) Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012) účastník odboje a odporu proti komunismu |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zbyněk Hejda (2. února 1930, Hradec Králové – 16. listopadu 2013, Praha) byl český básník a překladatel. V roce 1989 obdržel Cenu Toma Stopparda, v roce 1996 Cenu Jaroslava Seiferta.
Život
Maturoval roku 1949 na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK, kde pak byl v letech 1953–1958 odborným asistentem na katedře dějin dělnického hnutí a KSČ. Od roku 1958 do roku 1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby. V 60. letech též patřil k okruhu autorů časopisu Tvář. V letech 1968-1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Z nakladatelství odešel na protest proti vyhození jeho ředitele Emanuela Mandlera.
Poté se vyučil knihkupcem a pracoval jako antikvář (ve Štěpánské a Dlážděné ulici v Praze). Po podepsání Charty 77 musel opustit místo v antikvariátu (1979) a živil se jako domovník. Od té doby také pracoval pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1985–1989 působil v samizdatovém konzervativním časopisu Střední Evropa, k jehož zakladatelům patřil.[1] Roku 1989 byl šéfredaktorem samizdatového čtvrtletníku Sport.[2]
Po sametové revoluci šest let přednášel kulturní antropologii v Ústavu humanitních věd 2. lékařské fakulty UK. Žil v Praze a byl stálým přispěvatelem Revolver Revue.
Dílo
Svým dílem volně navazuje na literární expresionismus, jehož představitele (Georga Trakla, Gottfrieda Benna) také překládal.
- A tady všude muziky je plno, 1963 (bibliofilie), 1993
- Všechna slast, 1964, 1993
- Blízkosti smrti, Mnichov 1985; přeprac. 1992
- Lady Felthamová, česko-francouzsky Paříž 1987; 1992
- Pobyt v sanatoriu, 1993
- A tady všude muziky je plno, 1993
- Nikoho tam nepotkám, 1994
- Valse melancolique, 1995
- Básně, 1996 – souborné vydání; ed. V. Färber a A. Petruželka
- Překlady, 1998 (G. Benn, G. Trakl, E. Dickinsonová)
- Cesta k Cerekvi, 2004 – Deníkové záznamy z let 1960–1962
- Sny..., 2007 – Záznamy snů od 50. let.
Ocenění
- 1989 Cena Revolver Revue[3]
- 1996 Cena Jaroslava Seiferta
- 2012 Cena Václava Bendy[4]
V roce 2011 se stal čestným občanem v jeho rodném Hradci Králové.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Ve věku 83 let zemřel básník, historik a překladatel Zbyněk Hejda. iDNES.cz [online]. 2013-11-16 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Zbyněk Hejda. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Cena RR | Revolver Revue. revolverrevue.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zbyněk Hejda
- Osoba Zbyněk Hejda ve Wikicitátech
- Zbyněk Hejda ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Portál č. literatury
- Ukázka básní
- Biografie na stránkách Revolver Revue
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta | |
---|---|
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019) |
Laureáti Ceny Toma Stopparda | |
---|---|
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) |