Cou Ťia-chua
Cou Ťia-chua | |
---|---|
Narození | říjen 1926 (97 let) Šanghaj |
Alma mater | Charbinská polytechnická univerzita Moskevská státní technická univerzita |
Povolání | politik |
Politické strany | Komunistická strana Číny (od 1945) Komunistická strana Číny |
Rodiče | Cou Tchao-fen |
Příbuzní | Zou Jingmeng (sourozenec) |
Funkce | místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1991–1998) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Cou Ťia-chua (čínsky pchin-jinem Zōu Jiāhuá, znaky zjednodušené 邹家华, tradiční 鄒家華; * 28. září 1926) je bývalý čínský komunistický politik, původně inženýr pracující ve strojírenském závodu se vypracoval na jeho ředitele. Poté vedl výzkumný ústav a působil ve vedení komisí a výboru řídících obranný průmysl. Od roku 1985 byl členem vlády jako ministr obranného průmyslu (1985–1986), předseda Státního výboru pro strojírenství (1986–1988), státní poradce (1988–1991) a ministr strojírenství a elektronického průmyslu (1988–1989), předseda Státní rozvojové plánovací komise (1989–1993) a místopředseda vlády (1991–1998). Současně byl členem vedení komunistické strany, jako člen politbyra (1992–1997). V letech 1998–2003 vykonával funkci místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).
Život
Cou Ťia-chua se narodil 28. září 1926 v Šanghaji, jeho otcem byl Cou Tchao-fen,[1] ve 30. letech přední šanghajský novinář a politický aktivista vystupující proti japonské expanzi do Číny i proti vládě Kuomintangu, zemřel roku 1944, posmrtně byl přijat do Komunistické strany Číny. V roce 1944 vstoupil Čou Ťia-chua ve svých 18 letech do komunistické Nové 4. armády a v roce 1945 do Komunistické strany Číny.[1]
V letech 1948–1955 Čou Ťia-chua studoval nejprve na Charbinském technologickém institutu, později navštěvoval Baumanovu moskevskou vysokou technickou školu. Po návratu do Číny v roce 1955 nastoupil jako inženýr v Šen-jangu v provincii Liao-ning, kde působil jako hlavní inženýr a poté ředitel 2. závodu na výrobu obráběcích strojů.[1] V letech 1964–1966 působil jako ředitel výzkumného ústavu Prvního ministerstva strojírenství. Během kulturní revoluce byl odvolán z funkcí a poslán na převýchovu na venkov.[1] Roku 1972 byl rehabilitován a vrátil se do výzkumného ústavu jako místopředseda revolučního výboru ústavu, následujícího roku přešel na místo náměstka ředitele úřadu státní rady pro obranný průmysl. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen kandidátem ústředního výboru (znovuzvolen na XII. sjezdu v září 1982).[1]
Roku 1982 přešel na místo místopředsedy Státního výboru pro obrannou vědu, technologie a průmysl. Roku 1985 byl jmenován ministrem obranného průmyslu (v prosinci 1986 začleněnému do Státního výboru pro strojírenství).[1] Při reorganizaci stranického vedení v září 1985 byl převeden z kandidátů mezi členy ústředního výboru (znovuzvolen na následujících sjezdech v letech 1987 a 1992). Od prosince 1986 předsedal Státnímu výboru pro strojírenství, v dubnu 1988 se stal státním poradcem a ministrem strojírenství a elektronického průmyslu.[1] Následujícího roku, v prosinci 1989, byl jmenován předsedou Státní rozvojové plánovací komise (namísto Jao I-lina; do března 1993), mimo jiné podporoval iniciativy na zřízení zvláštních ekonomických zón. Zastával umírněně centristickou ekonomickou politiku,[1] byl všeobecně považován za zastánce centrálního plánování, při přípravě 8. pětiletého plánu své vidění řízení ekonomiky shrnul slovy: „Základním principem je integrace centrálního plánování a tržní regulace. Přitom tyto dva faktory nemají rovný status, plánování je primární, tržní regulace doplňková“.[2] Dlouhá léta úzce spolupracoval s Li Pchengem, se kterým se znal ze studií v Moskvě. Od počátku roku 1992 však veřejně podporoval Teng Siao-pchingovy snahy o oživení reforem. V dubnu 1991 povýšil ze státního poradce na místopředsedu státní rady (vlády, do března 1998), byl jedním z hlavních představitelů Číny při jednáních se Západem. Současně s ním byl místopředsedou státní rady jmenován Ču Žung-ťi, který ho, přes původně nižší postavení, záhy zastínil při formování ekonomické politiky země.[1] Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 byl zvolen členem politbyra ÚV KS Číny.
Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 již nebyl zvolen do politbyra ani do ústředního výboru. Následující jaro, v březnu 1998, odešel z vlády a náhradou se na závěr politické kariéry stal místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu), místopředsedou byl jedno volební období, v letech 1998–2003.
Za manželku si Cou Ťia-chua vzal Jie Čchu-mej, dceru Jie Ťien-jinga.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j HARWIT, Eric. China's Automobile Industry: Policies, Problems, and Prospects. Abingdon-on-Thames, Oxfordshire: Routledge, 2016. ISBN 1315286793. S. 64–65. (anglicky)
- ↑ FEWSMITH, Joseph. China Since Tiananmen: The Politics of Transition. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0521001056. S. 41. (anglicky)
Externí odkazy
14. politbyro ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997) | |||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
členové politbyra |
| ||||||||||
kandidáti politbyra | |||||||||||
13. politbyro ← • → 15. politbyro |
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky | |
---|---|
vláda: Chua a Čao (1978–1983) | od 1982: Jü Čchiou-li • Keng Piao • Fang I • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Po I-po • Ťi Pcheng-fej • Chuang Chua • Čang Ťing-fu • Čang Aj-pching |
Čao C’-jang II (1983–1988) | Fang I • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Ťi Pcheng-fej • Čang Ťing-fu • Čang Aj-pching • Wu Süe-čchien • Wang Ping-čchien • Sung Pching • Sung Ťien (od 1986) |
Li Pcheng I (1988–1993) | Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991) |
Li Pcheng II (1993–1998) | |
Ču Žung-ťi (1998–2003) | |
Wen Ťia-pao I (2003–2008) | |
Wen Ťia-pao II (2008–2013) | |
Li Kche-čchiang I (2013–2018) | |
Li Kche-čchiang II (2018–2023) | |
Li Čchiang (2023–2028) |
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. volební období (1954–1959) |
| ||||||||||||
2. volební období (1959–1964) | Lin Po-čchü (zemřel 1960), Li Ťi-šen (zemřel 1959), Luo Žung-chuan (zemřel 1963), Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Kuo Mo-žo, Chuang Jen-pchej, Pcheng Čen, Li Wej-chan, Čchen Šu-tchung, Tändzin Gjamccho (do 1959), Saifuddin Azizi, Čcheng Čchien, Čhökji Gjalcchän (do 1964), Che Siang-ning, Liou Po-čcheng, Lin Feng | ||||||||||||
3. volební období (1965–1975) | Pcheng Čen (do 1966), Liou Po-čcheng, Li Ťing-čchüan (do 1966), Kchang Šeng, Kuo Mo-žo, Che Siang-ning (zemřela 1972), Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Li Süe-feng, Sü Siang-čchien, Jang Ming-süan (zemřel 1967), Čcheng Čchien (zemřel 1968), Saifuddin Azizi, Lin Feng (do 1966), Liou Ning-i, Čang Č’-čung (zemřel 1969), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen | ||||||||||||
4. volební období (1975–1978) |
| ||||||||||||
5. volební období (1978–1983) |
| ||||||||||||
6. volební období (1983–1988) |
| ||||||||||||
7. volební období (1988–1993) | Si Čung-sün, Ulanfu (zemřel 1988), Pcheng Čchung, Wej Kuo-čching (zemřel 1989), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989), Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Wang Chan-pin | ||||||||||||
8. volební období (1993–1998) | Tchien Ťi-jün, Wang Chan-pin, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Čchin Ťi-wej (zemřel 1997), Li Si-ming, Wang Ping-čchien, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Bög, Tömür Dawamät, Kan Kchu (zemřel 1993), Li Pchej-jao (zemřel 1996), Wu Ťie-pching | ||||||||||||
9. volební období (1998–2003) | Tchien Ťi-jün, Sie Fej (zemřel 1999), Ťiang Čchun-jün, Cou Ťia-chua, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Bög, Tömür Dawamät, Wu Ťie-pching, Pcheng Pchej-jün, Che Lu-li, Čou Kuang-čao, Čcheng Kche-ťie (do 2000), Cchao Č’, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua | ||||||||||||
10. volební období (2003–2008) | Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing, Ismail Ähmäd, Che Lu-li, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua, Ku Siou-lien, Ragdi, Šeng Chua-žen, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Fu Tchie-šan (zemřel 2007) | ||||||||||||
11. volební období (2008–2013) | Wang Čao-kuo, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Chua Ťien-min, Čchen Č’-li, Čou Tchie-nung, Li Ťien-kuo, Ismail Tiliwaldi, Ťiang Šu-šeng, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Sang Kuo-wej | ||||||||||||
12. volební období (2013–2018) | Li Ťien-kuo, Wang Šeng-ťün, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Wang Čchen, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Čang Pching, Čhampa Phüncchog, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čang Pao-wen, Čchen Ču | ||||||||||||
13. volební období (2018–2023) | Wang Čchen, Cchao Ťien-ming, Čang Čchun-sien, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čchen Ču, Wang Tung-ming, Padma Čhöling, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Wu Wej-chua | ||||||||||||
14. volební období (2023–2028) | Li Chung-čung, Wang Tung-ming, Siao Ťie, Čeng Ťien-pang, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Che Wej, Wu Wej-chua, Tchie Ning, Pcheng Čching-chua, Čang Čching-wej, Losang Gjalcen, Šöhrät Zakir |